Moje prababička



Ráda bych Vám představila dámu na fotografii. Je to Pavlína Kalinová, rozená Maierová. Moje prababička.


Narodila se 14. ledna roku 1907 na Sychrově, kde byl její tatínek strážmistrem. Po škole šla do učení do krejčovského salónu v Mladé Boleslavi, kde se mimo jiné naučila také sešívat kožešiny, a to velmi dobře. Pravděpodobně zde po vyučení nějakou dobu pracovala. Když se provdala za Bohumila Kalinu, odstěhovala se k němu do Mašova u Turnova, do krásného domu pod rozhlednou Hlavatice a krejčovskému řemeslu se věnovala už jen jako přivýdělku. Šila pro rodinu a pro známé – tzv. domácí švadlena. V roce 1935, nebo 36 se přestěhovali k rodině do domu dole ve vesnici. Krejčovskou pannu a šlapací šicí stroj Bobbin měla ve světnici.


Oba mí praprarodiče byli Sokolové, pradědeček byl dokonce 3 dekády jejich náčelníkem a hrál s dalšími ochotníky divadlo. Prababička jim jistě šila kostýmy. Z dětství si pamatuji, že oba byli důstojní lidé. Pradědečka si velmi matně vybavuji v klobouku. Pavlínka prý byla neskutečný dobrák a neuměla říct nikomu „ne“. Byla velmi pečlivá a pracovitá. Pořád něco dělala. Tu pečlivost jsem zcela jistě podědila po ní.


Bohužel jsem byla velmi malá na to, aby mi prababička mohla předat nějaké krejčovské rady, ale některé se ke mně dostaly prostřednictvím mojí maminky. Byli mi 3 roky, když odešla. Mám na ni jen velmi málo vzpomínek, ale o to jsou cennější. Čím více pronikám do krejčoviny, o to více si připadám s ní propojená. V prosinci jsem musela kvůli jedné zakázce narychlo zařídit provizorní dílnu u mého bratra – v bývalé světnici mých praprarodičů. Po čtvrtině století se v ní opět šilo!