Potom, co jsem se vyučila dámskou krejčovou, jsem využila možnosti vydat se ještě jednou na zkušenou do zahraničí. Tentokrát ne na studijní, ale pracovní stáž Erasmus. Chtěla jsem zpátky! A chtěla jsem se toho naučit víc o zátažných pleteninách a šití oděvů z nich. Po předchozí návštěvě pletací dílny a domluvě s profesorkou i mistry jsem na konci září 2019 odjela na tříměsíční stáž na Strzemiński Academy of Fine Arts Łódź.
Jako asistentka v dílně jsem měla jednou týdně výuku se studenty z Erasmu. Mistři neumí anglicky a já jsem si alespoň procvičila odborné pojmy v dalším jazyku. Pak jsem dvakrát týdně spolu s panem Pawlem (starší mistr) učila prvačky. To bylo zase pro změnu v polštině. Vedle pedagogické činnosti jsem pracovala na vlastní kolekci a konzultovala ji s profesorkou Annou Kuźmitowicz.
Navrhování pleteného oblečení je docela zdlouhavý proces. Hledáte vhodnou hrubost a barvu příze, zkoušíte různé kombinace, vzory, hrubost pleteniny, vzorečky různě kombinujete, a nakonec je třeba všechno úplně jinak, než byla první skica na papíře. Je to velmi živý proces a já to miluju!
Snažila jsem se za ty tři měsíce naučit co nejvíc. V dílně jsem trávila maximum času. Ale poučena z minula jsem o víkendech chtěla dohnat poznávání Polska. Jeden víkend jsem jela do Poznaně, další víkend jsem vyrazila s rodinou do Krakova a ve Varšavě jsem byla dokonce dvakrát, protože jsem si ji zamilovala. Také jsem se setkávala se svými přáteli Gosiou a Piotrem a jejich rodinou.
A abych nejela domů s prázdnou, nakoupila jsem si nějaké látky, příze, pletací jehlice a háčky, kůže, ale hlavně nový šicí stroj – overlock.
Na závěr ještě zmíním jednu úžasnou věc, která mi při každé návštěvě ASP vhrne slzy do očí. Po společné výstavě studentů z Erasmu zůstalo na skle nalepené moje motto. Od června 2017. Stále tam je. Jako by tam zůstal kousek mě.