V tom článku bych ráda zavzpomínala na dva roky intenzivního studia. Chodila jsem totiž do dvou škol zároveň – na vysokou školu a na odborné učiliště.
Na učňáku mi všichni vycházeli maximálně vstříc – ředitel, třídní učitelka, mistrové na dílně i učitelky odborných předmětů. Patří jim veliký dík. Nastoupila jsem do druhého ročníku, ale musela jsem ten první dohnat. Sukně na fotografii je moje první, šitá na rozdílové zkoušky. Všeobecné předměty mi byly uznány, takže jsem chodila jen na ty odborné týkající se krejčovského řemesla a na tělocvik – ten se neuznává. Někdy se mi přednášky na univerzitě křížily s rozvrhem učňáku, ale díky toleranci a pochopení učitelů a mému férovému jednání jsem s omluvou absencí neměla problém a učivo a testy si vždy doplnila. Upřímně ten objem učiva pro vysokoškoláka nebyl nijak náročný.
Čemu jsem ale věnovala více času a úsilí, byla praxe ve školní krejčovské dílně. Velkým plusem Střední školy gastronomie a služeb v Liberci je to, že se střídá týden školní výuky s týdnem praxe. Ne každá škola tak velké množství praxe poskytuje.
Vzhledem k tomu, že jsem musela přebíhat z jedné školy do druhé, praxi jsem doháněla kdykoliv jsem měla díru v rozvrhu. Snažila jsem se veškerý volný čas využít k tomu, abych se toho co nejvíce naučila. Ptala jsem se stále na něco mistrových a snažila se dozvědět více než bylo ve školních osnovách. Zajímaly mě jejich zkušenosti. Každá mistrová byla zvyklá dělat určité úkony jinak. Prostě jsem se snažila odnést si z té školy maximum.
Vyvrcholením studia je souhrnná odborná práce, na které se pracuje celé poslední pololetí. Jedná se o písemnou práci na zadané téma (dámské nepodšité sako) popisující proces zhotovení výrobku. Na konci roku následuje realizace práce, písemné a ústní závěrečné zkoušky. A úplnou třešinkou na dortu bylo předání výučního listu na radnici.
Ovšem více než toho kusu papíru si vážím svých mistrových, na které se mohu kdykoliv obrátit pro radu, a toho, co jsem se od nich naučila.
Opmerkingen